Rozhovory s historickými osobnostmi #2
Tomáš Baťa
Vím, jak vybudovat člověka.
S Tomášem Baťou se ponoříme do světa tvůrčí energie, podnikavosti a radosti z práce. „Já říkám, že svůj úspěch si musí každý přát. My nemotivujeme, my inspirujeme,“ říká. Neopomíjí ani důležitost transparentnosti, důvěry a zodpovědnosti, u které zdůrazňuje výběr spolupracovníků: „Vy jste si ho vybral sám, je to vaše odpovědnost…myslím si, zcela vážně, že jako jediná možnost, jak řídit firmu, je přivést každého jednotlivce k osobní odpovědnosti. Nemůže někdo za vás nést odpovědnost a nebýt schopný ji ovlivnit.“ Dále se s námi tento vizionářský lídr v rozhovoru podělil třeba o názor na kryptoměny nebo umělou inteligenci.
Tvůrci dílu
Moderátor: Jiří Bréda
Tomáš Baťa: Gustav Řezníček
Odborný poradce: Ing., Mgr. Gabriela Končitíková (Nadace Tomáše Bati)
Zvuk a střih: Michal Šimeček
Produkce: Martina Kolářová, Veronika Bubáková, Klára Brédová
Scénář a režie: Jan Novotný
Za podpory laskavého Montéra z Říčan
Na co se v podcastu ptáme
Jak zainteresovat pracovníky do firmy?
Co dělat pro to, aby chodili lidé do práce šťastní?
Na jakém principu fungovaly Baťovy revoluční „samosprávné díly“?
Nakoupil byste kryptoměny?
Jaké poselství má pro současné leadery?
Zaznělo
A co pocit štěstí. Ono to totiž souvisí. Má osobní štěstí vůbec v pracovním procesu místo?
Tak si odpovězte, Jirko, sám. Když za den zažijete štěstí, je to z vás cítit a jste schopný část toho štěstí přinést za brány továrny… ehm, korporátu. No ne?
Za mě určitě!
Tak vidíte. A nejen za Vás. Nikdy jsem neměl představu o tom, že to štěstí musí lidé zažívat při práci a u strojů, to vůbec ne. Bral jsem to velmi pragmaticky, že klidně můžete chodit do práce jenom proto, že vám platíme. A to docela slušně. Alé když zažíváte štěstí, tak máte přeci jenom jinou energii. Bez životní energie se prostě dělat nedá…Já jsem vždycky zastával a zastávám názor, že zákazník pozná, jestli boty vyrobil spokojený, nebo nespokojený spolupracovník.
Na dobu, ve které jste žil, je to převratné... ale teď prosím poraďte našim posluchačům, jak tohle nadšení, respektive toto celé nastavení, naroubovat na firmy. Rozumíte mi, co tím myslím... Jak to udělat?!
Jsem přesvědčený, že se nedá změnit lidské chování jinak, než osobním příkladem. Žádný papír, žádná vyhláška, žádné nařízení. Nic to není platné, pokud opravdu člověk sám není příkladem. (je slyšet úsměv) Když to vezmu do extrému, tak i když se sprchuju, přemýšlím nad tím, jak by to vypadalo, kdybych se sprchoval veřejně. Jde mi o to ukazovat lidem možnosti každodenního života.
//
Můžete mi prosím popsat, jak taková samosprávná dílna funguje? Já myslím, že je to hodně spojené s tím, jak se opřít o svoje lidi. Kteří jak už víme, musí být šťastní. Je to tak?
Mám takový pocit, že v tom občas dneska hledáte víc, než v tom ve skutečnosti bylo. Žádný člověk se nebude starat o to, aby se měla firma lépe. Každý se bude starat o to, aby on sám se měl lépe, nebo jaký prospěch z toho bude mít.
Tak tohle podepisuju! Při svých školeních nadhazuji řečnickou otázku, kdo z lidí chodí do práce proto, aby si jeho šéf vydělal víc peněz nebo aby se měl lépe. No samozřejmě je to všem úplně jedno, že jo!
No jistě! Vy je totiž musíte zainteresovat do firmy. Musí být jejich. Lidé se opravdu zajímají o svou práci jen do té míry, do které z ní mají prospěch.
